městys Doubravník

Pernštejnský tis

V našem seriálu "Dávné pověsti" pokračujeme další kapitolou a jak už sám název napovídá, hlavní roli zde hraje památný strom.

Bylo - nebylo...

Podél řeky Švarcavy se vracel unavený poutník, zřejmě starý mnich. Snad spěchal pod střechu nedalekého kláštera, kde by si v bezpečí odpočinul. Jeho krok už byl těžký a značně roztřesený. Není divu. Vždyť měl za sebou předlouhou cestu až do Svaté země. Unaveně se opíral o hůl z palestinského háje a co chvíli odpočíval...

Náhle si všiml podivného ruchu na kopci před sebou. Úplné lidské mraveniště! Lopotili se tam kameníci, tesaři, zedníci i horníci a stovky poddaných z okolních vesnic. Formani sváželi kámen z nedalekého lomu a zruční kameníci jej ihned přeměňovali na úhledné kvádry. Stejně obratně si počínali i tesaři pod vedením zkušených mistrů.

Starci to samozřejmě nedalo a přišel se pozeptat cože ti lidé na tak strašné skále vlastně budují?

"Stavíme hrad pro naši vrchnost!" odsekl jeden z kameníků a vzápětí dodal: "A abys věděl, bude to nejpevnější hrad na celém širém světě!!"

Stařičký mnich, celý zaražený nad takovou zpupností pokýval hlavou.

"Vždyť to je čiré bláznovství! Na skále přece nemůže vyrůst další skála! Cožpak jste neslyšeli o Babylonské věži?! To se vám nikdy nepovede!!"

"Stavíme z kamene, a ne z tvojí víry!" odbyl ho kamenický mistr. Stopy tvých kroků dávno zanese písek, ale náš hrad tu bude stát!"

"Nic tu nebude stát, blázne! Ani strom, ani keříček se tu neuchytí!!" zahřímal poutník a ve zlosti zarazil svoji hůl do kamenné sutě. "Dříve se tato hůl na skále uchytí a letorosty vydá, nežli vy tento hrad dokončíte!" vykřikl prorocká slova a kvapně odešel.

Od té doby už o něm nikdo neslyšel a lidé dál pokračovali v započatém díle.

Následující jaro však užasli nad zázrakem. Hůl skutečně zapustila kořeny, s první mízou se objevily pupeny a zanedlouho vypučely i ratolesti. Jak tis rostl, rostly i zdi mohutného hradu. Trvalo však ještě mnoho let, než byl Pernštejn dostavěn, ale potom skutečně působil jako jeden z nejpevnějších a současně nejkrásnějších hradů v širém okolí. Pod jeho hradbami se skvěl košatý strom, jenž staletími zesílil v mohutný tis.

Pernštejnský tis v roce 2004   |   foto Ing. Antonín Koukal

Na Pernštejně se dodnes věří, že strom je strážcem hradu a má s ním společný osud. Když před lety bouře zničila bleskem část koruny, klesla i velká klenba v hradní síni. A když později uschla tisová větev, musel být opraven celý chatrný ochoz. Rovněž velkému požáru hradních sýpek na jaře roku 2005 předcházelo dle očitých svědků ulomení suché větve....

Věřte - nevěřte...

Na závěr pověsti zůstává otázka: Až tento krásný, 700 let starý strom padne, zanikne i hrad Pernštejn?