městys Doubravník

Poklad Viléma z Pernštejna

V předchozím článku jsme se drželi historických faktů, kterými jsme chtěli přiblížit laskavému čtenáři osobnost Viléma II.
- nyní je na řadě pověst, která se o něm traduje:

Jednou při nějakém výročí, se na Pernštejn sjelo množství urozeného panstva z celých Čech i Moravy. Nálada byla opravdu uvolněná a hodovalo se už několik dní.
A právě tehdy požádali hosté Viléma, aby jim ukázal ty své proslulé poklady, jestli je skutečně pravda, že z toho bohatství až oči přecházejí...

Vilém to samozřejmě přislíbil, ale vzal si nějaký čas na rozmyšlenou. Výstava takového jmění se musí dobře připravit...
Mezi tím si dal zavolat rychtáře z okolních vesnic a toto jim pověděl:
"Jsem ve velkých nesnázích moji milí. Jestliže neseženu dost velkou sumu peněz, přijdu o celé panství. Budu je muset postoupit svým hostům! Co teď? Nechcete-li patřit jinému, vyberte peněz co se vám podaří a vše doneste na Pernštejn!"

Rychtáři přislíbili panu Vilémovi věrnost a vrátili se do svých vesnic. Ihned započala veliká sbírka a do hradní pokladnice se hrnuly proudy peněz ze všech koutů rozsáhlého panství. Finanční úředníci je přijímali a vystavovali potvrzení se jmény dárců.
Až teprve potom vybídl Vilém své vzácné hosty k prohlídce pokladů.

Nejdříve vešli do klenotnice vzácných šperků, kde bylo vystaveno tolik skvostů, že skutečně oči přecházely.
V další místnosti hosté užasli nad zlatem vykládanými zbraněmi všeho druhu, jinde zas spatřili zlaté a stříbrné nádoby či truhlice plné drahokamů a perel.
Hosté skutečně žasli obdivem a nešetřili chválou.

"Tyto poklady," usmál se pan Vilém, " jsem nastřádal sám a nebo jsem je dostal za věrné služby českému králi. Teď vám však ukáži poklad největší..."

A zavedl své hosty do místnosti, kde byly shromážděné dary od věrných poddaných.

"Toto, co zde vidíte, jsou peníze a cennosti mých poddaných. Ochotně je snesli, abych mohl i nadále zůstat jejich pánem. Obětovali to poslední co doma našli!
A přísahám před vámi, že tato jejich láska a oddanost je ten největší poklad, který na světě mám!"

Když potom hosté odjeli, pozval Vilém na hrad všechny své poddané, kteří mu půjčili peníze a vše jim i s úroky poctivě vrátil. Na závěr jako poděkování, že obstáli v nelehké zkoušce, vystrojil pro svoje věrné dvoudenní hostinu.

Vilémovo bohatství se však mělo brzy rozkutálet. Jeho vnuk Vratislav řečený Nádherný si žil nad poměry a rozmařilým životem přišel téměř o všechno. V nouzi nejvyšší si vzpomněl na příběh svého děda a poručil vybírat peníze.
Protože však o poddané nikdy nedbal a vedl zahálčivý život, nikdo mu nic nedal.

Na Pernštejn nepřišel jediný penízek a tak Vratislav s ostudou přišel o celé jmění. Když potom umřel, museli si pozůstalí vypůjčit i na černé smuteční sukno.
Jeho syn brzy prodal i samotný hrad a vzápětí na to rod pernštejnský vymřel.

A tak byla potvrzena slova pana Viléma:
"Poklady a statky pomíjejí, ale láska a úcta člověka - ten poklad největší, přetrvá věky."