městys Doubravník

Klášter v Doubravníku [4]

První abatyší doubravnického kláštera, kterou známe jménem, byla Eufémie z rodu erbu zubří hlavy, řečená též Ofka. Pod oběma jmény ji najdeme v listinách z let 1333 - 1344.

V roce 1356 se též v listinách objevuje jakási "klášternice Ofka" - jedná-li se o tutéž osobu však spolehlivě nevíme.

Zatímco probošt Vojtěch z předchozího článku působí dojmem člověka ušlechtilého, kterému byly svěřovány důležité úkoly, osobnost abatyše Ofky vyvolává i po letech poněkud rozpaky.

Vyprávělo se o ní, že zejména v mladším věku byla Eufémie nerozvážná až výstřední, že mnohé klášterní sestry s ní na zcestí přišly, že se klášterní majetek za jejího působení téměř rozpadl a mnoho jiného… Zkrátka řečeno, vnitřní život kláštera ani zdaleka neodpovídal požadavkům nejvyšších církevních míst. Věci došly tak daleko, že 14.ledna 1333 nařídil papež Jan XXII. rižskému arcibiskupovi Fridrichovi z Pernštejna, aby visitoval doubravnický klášter.

Fridrichova přímá účast na visitaci kláštera je ovšem sporná, neboť je známo, že od roku 1325 trvale pobýval u papežského dvora v Avignonu a rižským biskupem byl pouze titulárně. To však není až tak podstatné. Jisté je, že ať už se do Doubravníka dostavil kdokoli, nalezl v klášterních zdech úpadek mravní i ekonomický.

Po přísné domluvě se ale poměry uklidnily a znovu byl nastolen jakýsi pořádek. Ofka kupodivu dál zastávala funkci abatyše, o čemž svědčí např. oslovení v listě, který klášteru posílá roku 1344 jistý Heřman, toho času probošt u sv. Petra v Brně. Další setrvání Eufémie v roli představené kláštera zde svádí k domněnce, že doubravnický klášter pravděpodobně nebyl klášterem vázaným pevnou řeholí, ale spíš jakýmsi zaopatřovacím ústavem pro neprovdané šlechtičny zakladatelského rodu.

Abatyši Ofku pak v čele kláštera vystřídala její příbuzná Klára, snad méně temperamentní, navíc s výstražným příkladem klopýtnuvší předchůdkyně.

Tato abatyše Klára byla dcerou Štěpána z Pernštejna, který byl ženat s Klárou, s níž měl dvě dcery. Zmíněnou Kláru a Kateřinu. Brzy však zemřel a zanechal po sobě mladou vdovu, která se provdala za Vznatu do Dalečína. Druhému manželovi tam porodila syna Vznatu a dceru Annu. Ovšem ovdověla podruhé a hrad Dalečín byl vzápětí prodán.

V té době ovšem byly již obě dcery z prvního manželství, Klára a Kateřina mniškami v doubravnickém klášteře, kam je umístil jejich nevlastní otec Vznata, odbyv je dvěma hřivnami úroku na vsi Dalečíně. Jednak mu byly cizí a možná také věděl, že se hledá vhodná nástupkyně za nespolehlivou Ofku.

Ofka a Klára však nebyly v Doubravnickém klášteře jedinými řeholnicemi z rodu erbu zubří hlavy. Vedle nich a již zmíněné Kateřiny známe ještě sestry Bolku a Ofku z jakubovské strany a Blanku a Anežku. Další pak už nelze rodově spolehlivě zařadit.

O celkovém počtu řeholnic v klášteře se dovídáme pouze jednou a to v roce 1410, kdy za abatyše Heleny bylo těch, co složily řeholní sliby 17. Jinak o praktickém životě v klášteře toho víme velmi málo. Představy, že klášter byl jakýmsi internátem a měl vlastní školu jsou sice lákavé - mnohé kláštery byly v té době centrem vzdělanosti - ale podle doložených dokumentů se zdají být víceméně liché.

Řeholnice se kromě modliteb věnovaly spíš péči o nemocné a práci v klášterní zahradě, která se rozprostírala na dnešních parcelách u řeky Svratky směrem ke hřbitovu. Dále pak pokračoval vinohrad, který ač později prodán se dochoval v místním názvosloví dodnes.

zdroj: doc. PhDr. Jaroslav Teplý, CSc.

pokračování:

- Hospodářské poměry v období existence kláštera