městys Doubravník

Felix Závojský [5]

Pozůstalostní řízení po panu Závojském bylo velmi složité, protože zemřel náhle, bez uspořádání poslední vůle.

S manželkou byl vypořádán podílem 400.000,- korun na stavbu penzionu v Abbazii. Hlavním dědicem byl tedy bratr Konstantin. Ten se v mládí vyučil krejčím a po skončení vojenské služby se přiženil na hospodářství do Písečného u Bystřice nad Pernštejnem. Nevlastní bratr Dominik neměl na dědictví nárok, ale bylo na něho z dobré vůle pamatováno. Vlastní sestra byla provdána za Antonína Bělíka v domě č.2. I její syn Antonín obdržel nějaký podíl.

Různé svršky byly prodávány ve veřejné dražbě. Pan děkan Jan Hloušek zakoupil dva velké obrazy - olejomalby polských šlechticů, které v poslední vůli odporučil Obecnímu úřadu v Doubravníku. Byly umístěny v Závojského vile v místnosti obecního archivu.

V dražbě byly také prodány obrazy perského šacha a olejomalba pana Závojského - dílo jeho manželky, akademické malířky. Samotnou vilu koupil ve veřejné dražbě Karel Žofka, instalatér z Brna za 130.000,-Kčs.
Od něho ji koupil v roce 1938 za 138.000,-Kčs akademik Jan Kolda, přednosta Anatomického ústavu Vysoké školy veterinární v Brně. V poslední vůli ji odporučil Akademii zemědělských věd. Ta se však dědictví zřekla.
Budova byla tedy převzata státem a předána do užívání Obecnímu úřadu v Doubravníku, který ji dokonale využil. V budově byla umístěna mateřská škola, obřadní síň, lékařská ordinace, obecní archiv, Památník akademika Jana Koldy, petrografické sbírky RNDr. Stanislava Vosyky CSc. a velmi cenné dary doubravnického rodáka MUDr. Františka Jelínka.

Osudy domu v Karlových Varech

Krejčovský závod předal Felix Závojský svému synovci Janu Bělíkovi, synu své sestry, který byl u něho zaměstnán jako tovaryš. Ale karlovarská společnost nemohla zapomenout, že dům byl prodán české Živnostenské bance a podnik ignorovala. Obchody vázly a proto si Jan Bělík zřídil menší firmu. Do Doubravníka už nikdy nepřijel. Jenom po roce 1945 žádal na Místním národním výboře potvrzení, že navštěvoval českou školu, aby nebyl z republiky odsunut a mohl pokračovat v živnosti.

Dům Závojských prožil dobu slávy - svůj zlatý věk - v prvním desetiletí 20. století. Vystřídal několik majitelů a uživatelů. Po roce 1945 se stal nájemním domem. Několikrát byl rekonstruován architekty, mezi nimiž byl i slavný pražský architekt Osvald Polívka. Hodnota secesního domu nebyla doceněna, dům chátral uvnitř i zvenčí. Je hodno velké chvály, že se po upozornění ujal záchrany této architektonické památky největší historiograf Karlových Varů a ušlechtilý člověk pan Karel Nejdl. Ten upozornil příslušné činitele, že tento dům je nejčistší secesní stavbou v Karlových Varech a zařídil, že byl vzat do ochrany Památkového úřadu. Je štěstím, že vzbudil zájem o tento dům také u Ing. Ivo Slavíčka, který rekonstrukci domu považuje za svůj životní úkol. Ten mu bude umožněn. Je rozhodnuto, že rekonstrukce bude prováděna Ing. Karlem Tumlířem za finančního přispění Živnostenské banky.

Dům Závojských se nakonec znovu dočkal zlatého věku, takže na něj budou hrdi nejen karlovarští, ale i občané z Doubravníka, kteří se při návštěvě Karlových Varů při pohledu na dům mohou pochlubit: "Tento dům postavil náš rodák Felix Závojský z Doubravníka".

Hotel Felix Zawojski r. 2009

A když budou průvodci vyprávět návštěvníkům historii domu, měli by posluchačům i všem podnikatelům dávat za příklad osobnost Felixe Závojského, jak poctivou prací a svým vystupováním získával zákazníky a tím dosáhl takových úspěchů. A také připomenout, že se nebál svůj dům prodat Živnostenské bance - jako prvnímu českému podniku v Karlových Varech.

s použitím archivních materiálů
Zdeněk Šikula