městys Doubravník

Příběhy domů na náměstí V.: Severní strana

V našem malém seriálu o historii domů na náměstí nám ještě chybí jeho severní část. Je to místo, které odráží dávnou minulost Doubravníka. V roce 1991 byl zbourán dům se dvěma přidělenými domovními čísly 36 a 165 a tímto místem byl veden průtah z náměstí, dokončený v roce 1993.

Severní část náměstí v roce 1988

Původní dům č. p. 36 v roce 1902

Dům č. p. 36/165 v roce 1975

Bývalé probošství

Začínáme tedy domem č. p. 35, o kterém se traduje, že je to bývalé probošství zaniklého kláštera. Jaroslav Sadílek v knize Doubravník, Historický vývoj památek obce z roku 2006 o něm píše: "Základní prohlídka známého domu č. p. 35 v sousedství kostela přinesla další překvapení. Budova domu, interpretovaného lidovou tradicí jako někdejší probošství, zřejmě někdejší stavbu tohoto účelu skutečně obsahuje. Pro vzhled klášterního okrsku a jeho návaznost na intravilán Doubravníka má význam zejména objev bývalé vstupní brány kláštera ve hmotě dnešního průjezdu. Zdivo průjezdu do určité míry obsahuje branské konstrukce, datovatelné ještě do předhusitského období. Spolehlivě jde o vnitřní kamenný oblouk lomeného tvaru, nasedající na mramorové stojky s okosenými hranami a čtvercovými patkami. Podobné řešení bran lze v až nápadné shodě nalézt na blízkém Pernštejně. Mnohé z nich jsou zde datovány právě do období přelomu 14. a 15. století. Také vlastní obytná část domu, respektive jeho boční křídlo, obsahuje v přízemí půlkruhové kamenné klenby, druhotně vložené, podle svého vzhledu datovatelné nejpozději do průběhu 16. století. Dílčí kolize obvodových konstrukcí budovy a zmíněných kleneb datuje stáří křídla také snad již do předhusitské éry.

To samo o sobě neumožňuje interpretovat dochovanou budovu jako bývalé probošství kláštera. Výraznější poznatky přinesla však obnova vnějších omítek domu, kdy byly starší vrstvy zcela odstraněny a bylo odkryto režné zdivo. Kromě výrazné svislé spáry, oddělující alespoň v úrovni patra hmotu domnělé brány od vlastní budovy, byla důležitým zjištěním existence trojice menších oken mírně stojatě obdélného tvaru, pyramidovitě rozmístěná v úrovni patra budovy v průčelí vlevo od vjezdu. Okenní otvory byly segmentově ukončeny. Na původní omítce, lemující v pásu otvory oken, byly ve fragmentech dochovány stopy výmalby. Ta se našla také na ploše dnes zaomítaného vstupního portálu, sestaveného z mramorových článků. Okraj dalšího okna stejného tvaru byl zjištěn také na západním průčelí budovy v místech okna dnešního. Sestavení oken do trojúhelníka se segmentově zakončeným vnějším otvorem je typickým znakem existence vnitřní roubené komory, sloužící k zateplení interiéru. Je doloženo v průběhu středověku a raného novověku na šlechtických sídlech (hradech a tvrzích), měšťanských domech a také je známo z prostředí klášterů."

Je tedy jisté, že tento dům obsahuje ve svých zdech nejstarší stavební prvky v Doubravníku.

Dům č. p. 35, pravděpodobně bývalé probošství, v letech 1955

a při opravách v roce 1992

Chátrající stará škola

Ještě nám chybí dům č. p. 33 v severovýchodním rohu náměstí, což je bývalá škola a nynější sídlo Úřadu městyse Doubravníka. Opět budu citovat Jaroslava Sadílka ze stejné knihy: "Jedním z výsledků barokních přestaveb městečka je budova školy. Ta byla vystavěna roku 1728 nákladem majitele panství Stockhamera zřejmě na místě staré školy, i když Leopold Mazáč předpokládá podle údajů školní kroniky z první poloviny 19. století, že před její výstavbou se vyučovalo na radnici. Budova byla zbudována jako patrová, v patře, kde byla škola umístěna, byla učebna a světnice pro učitele s komorou. V přízemí byl zřízen špitál s jednou světnicí a kvelbem. Ten sem byl přeložen ze sousedního domu č. p. 31."

Dům č. p. 31 byl zbourán. Na přelomu 19. a 20. století byly podmínky pro vyučování tak neúnosné, že kvůli tomu byla v roce 1903 postavena škola nová. Tím ovšem pro budovu staré školy nastává těžké období. Sice záměrem vedení obce bylo budovu rekonstruovat a nějakým způsobem využít, ale sama neměla finanční prostředky a různé instituce, přes veškeré sliby, žádné finance neposkytly. Když bylo v roce 1950 založeno v Doubravníku JZD, byla zvláštním rozhodnutím celá budova zabrána pro jeho potřeby. V poschodí byly zřízeny sýpky, v přízemí skladiště umělých hnojiv. Od té doby budova staré školy chátrala a nikdo se o její údržbu nestaral.

Neutěšený stav budovy pokračoval až do 30. 6. 1970, kdy byla prohlášena za národní kulturní památku, ale ani poté se o budovu nikdo příliš nezajímal. Celkové chátrání pokračovalo dalších 20 let.

Stará škola roku 1950

a v únoru 1992

Přestěhování úřadu

Až teprve počátkem devadesátých let nakonec zvítězil názor, který prosazoval Leopold Mazáč za vydatné podpory Památkového ústavu v Brně a bylo definitivně rozhodnuto budovu opravit. Počítalo se s tím, že z budovy bude jakýsi kulturní stánek s kinosálem, výstavními prostorami a místním archivem. Práce na obnově započaly v roce 1991 za finanční podpory památkového ústavu, který uvolnil ze svého rozpočtu cca 3,5 mil. Kč. Za tyto peníze se nejprve zbudovaly nové stropní konstrukce a střecha. Po čase však finance došly (v roce 1993), a práce byly tím pádem pozastaveny. V roce 1994 zainvestovala Česká pošta 300 tis. Kč a vybudovala v přízemí jednatelství pošty, když měla ze svého původního sídla v domě č. p. 22 (u Němců) už asi 15 let výpověď. V roce 1996 schválilo tehdejší obecní zastupitelstvo záměr přestěhovat sem obecní úřad z nevyhovujících prostor staré radnice. Úřad městyse sem byl přestěhován v červenci roku 2001.

Rekonstrukce střešní vazby na domu č. p. 33.
Na prvním snímku je stará vazba v listopadu 1992 a na druhému už nová vazba v prosinci téhož roku

Tím náš malý seriál o domech na náměstí končí a myslím, že vyhlášení náměstí památkovou zónou bylo správné.

Lubomír Čech