městys Doubravník

Lesy městyse Doubravník [30]

Tradičně suché léto se zdá být již v plném proudu a v tomto čase otvíráme další pomyslnou kapitolu v přepestré knize přírody Doubravnicka. Tentokrát s názvem "Lýkožrout smrkový v obecních lesích"...

Nelze jinak, stačí se rozhlédnout kolem dokola. Extrémní výkyvy počasí směrem k vyšším teplotám doprovázející dlouhotrvající sucha, zapříčinily nebývalou gradaci podkorního hmyzu v lesích na celém území České republiky. A tak není divu, že tomuto problému čelíme nebývalou měrou i v lesích našeho městyse.

Specifikum kůrovcových kalamit spočívá v tom, že k přemnožení dochází vždy v určitých pravidelných cyklech, jednou až dvakrát za decennium. Populace brouků se několik let po sobě násobně zvyšuje, až vyvrcholí v přemnožení a potom je rok dva klid jako když utne. Kdybychom tyto etapy vyjádřili grafem, křivka by měla ostře pilovitý průběh. Toto rozpětí potvrzuje i datace starších článků, ve kterých jsem se zabýval touto problematikou. A to konkrétně v roce 2007 a v roce 2009.

Pamětníci pamatují, lesolidé vědí, ale pro laiky učiním malou osvětu. Čili. Jarní rojení brouků začíná na přelomu dubna a května, za příznivého počasí však k němu může dojít už začátkem dubna. Stěžejní roli v tom hraje teplota vzduchu. Samečci lýkožrouta nalétávají na stromy, kde pod kůrou vyhlodávají snubní komůrky, do kterých lákají samičky. Oplodněné samičky pak vyhlodávají tzv. matečné chodby, v nichž kladou po stranách vajíčka. Z vajíček se za 1 až 2 týdny líhnou larvy, které vykusují v lýku další postranní chodbičky a vzniká tak rozvětvený požerek zvlášť charakteristický pro jednotlivé druhy.

Většinou po dvou, ale někdy až po 7 týdnech, opět v závislosti na teplotě, dokončují larvy svůj vývoj a na koncích svých chodeb se kuklí. Mladí brouci prodělávají po vylíhnutí zralostní žír, a to buď přímo v požerku nebo přelétávají na nejbližší kmeny či pařezy, do jejichž kůry se zavrtávají.

Letní rojení brouků 2. generace probíhá zhruba od poloviny června do počátku srpna a případná, nedejbože třetí generace, se rojí na přelomu srpna a září. Zimu přečkávají všechna stádia. Larvy, kukly nebo dospělci. Dospělci přezimují buď přímo v požerku nebo jinde pod kůrou, případně na zemi ukryti v lesní hrabance.

Tolik opakovací cvičení a nyní už můžeme vyrazit prostřednictvím časosběrného materiálu přímo do lesa. Na prvním obrázku vidíme vícečetný smrkový vývrat v porostu 101C5 způsobený přepadovým větrem západním. První signální velí toto kalamitní dříví okamžitě zpracovat, ovšem zdravý selský rozum ponouká tohoto stavu ještě nějak využít. Za chvíli si řekneme jak.

smrkové vývraty využité jako lapáky

Ke kontrole populace podkorního hmyzu (např. Ips typographus) jsou využívány v zásadě dvě metody - stromové lapáky a feromonové lapače. První metoda je spolehlivě funkční a staletím prověřená, druhá je moderní a poněkud rozporuplná - což ještě níže pak vysvětlím. Nyní se budeme chvíli věnovat právě těm klasickým stromovým lapákům.

Princip je prostý. Nalákat co největší množství brouků do atraktivního prostředí, což jsou v tomto případě stávající padlé smrkové kmeny. Není-li k dispozici kalamitní dříví, nutno sáhnout do porostní zásoby a obětovat některé nejakostní kmeny právě za tímto účelem. Důležité je načasování, aby do prvního rojení proběhly v poraženém dřevu chemické změny, které zvýší jeho atraktivitu pro nalétávající brouky. V naší poloze připravujeme lapáky v průběhu března výběrem z evidentně nezdravých nebo jinak poškozených stromů. Typické smrky s bajonetovým vrškem po vrcholovém zlomu, dvojáky atd., kde bývá rozšířená hniloba shora i ze spodu a které kůrovec jako sekundární škůdce ve shodě se svým posláním napadá přednostně.

stromy napadené kořenovníkem vrstevnatým

Lapáky je dobré též něčím podložit, aby nalétající brouci mohli využít plochu kůry po celém obvodu kmene. A pokud nám leží přímo na slunci, je dobré provést jejich zastínění ořezaným klestem. Nu a potom už jenom pravidelně kontrolovat, jak to vypadá. A většinou to brzy dopadne nějak takhle:

hnědé drtinky prozrazují čerstvé závrty lýkožrouta

Na povrchu kůry se objeví malé hromádky hnědých drtinek, jako důkaz, že lapák je osídlen a škůdci se začínají zabydlovat. Množství závrtů se počítá na 1dm² - čísla teď z hlavy nevím - prostě rozlišuje se napadení minimální, slabé a silné, ale jsme v lese nikoliv ve škole, takže to berme od oka, s citem.

Bohužel, ne všechny brouky se podaří stáhnout do této přirozené pasti a tak zatím co hlídáme stádia hmyzu v osídlených lapácích, naskýtá se nám mnohdy i takový pohled, jako na dalším snímku. Pravidlem bývá, že nejčastěji v místech, kde by to člověk moc nečekal a kam bývá problém se s technikou dostat.

typické prosychání korun

Na tato, nově vznikající ohniska žíru, zpravidla lesníka dopředu upozorní nápadná činnost datlovitých ptáků¹⁾, která signalizuje, že tady už není času nazbyt a rozvinutou populaci je třeba neprodleně zahubit, dokud je nová generace ve stádiu larvy. Poražené kmeny (a stejně tak lapáky) asanujeme ekologicky - ručním odkorněním, což je prakticky jediná spolehlivá metoda. Zkrátka a dobře v jednoduchosti je síla a netřeba zlepšovat něco, co 100% funguje. Chemické ošetření kontaktními insekticidy je také možné, ovšem zde sázíme na to, že mladý brouk prokousávající se na světlo boží pozře otrávenou kůru. Jakš-takš to funguje taky, ovšem s přihlédnutím k dopadu na životní prostředí - potažmo celý potravní řetězec, se použití chemických jedů v lesích městyse Doubravník vyhýbáme, není-li skutečně zbytí.

V lesnické praxi někdy dochází k případům, že vytěžené dříví na cestě k odběrateli, nabere určité zpoždění. V kritické době se tak může na manipulačních skládkách ocitnout napadená hmota, kde brouci v klidu dokončí vývojový cyklus a další transport pak ještě napomáhá jejich šíření. Na těchto místech bývá zvykem k monitoringu a případnému zachycení rojících se brouků instalovat feromonové lapače.

feromonový lapač u skládky dříví

Manipulační skládky a odvozní místa už většinou bývají bezpečně vzdálená od porostních stěn, takže se vyhneme možnému riziku nechtěného zavlečení škůdců z širého okolí právě do "našeho" lesa v důsledku mocné přitažlivosti feromonové návnady. Dobrá myšlenka se tak lehce může změnit v pravý opak a škodu, zahrává-li si člověk s takto mocným nástrojem diletantsky. Hmyz má až neskutečně vyvinutý čich - podívejme se na další obrázek. Po vyvěšení feromonového odparníku byla po dvou dnech provedena namátková kontrola lapače, který je vzdálen od nejbližší smrčiny dobrých 200 metrů a v plastovém korýtku doslova hlava na hlavě. Pro vaši informaci, v odměrce 10ml je asi 350 ks dospělých brouků.

dospělci zachycení feromonovým lapačem

Při bližší, detailní prohlídce pomocí zvětšovací lupy bylo kromě běžného lýkožrouta smrkového nalezeno i značné zastoupení Lýkožrouta severského - (Ips duplicatus), který se u nás v dřívějších dobách vyskytoval jen velmi vzácně. Dnes je však rozšířen po lesích na celém území republiky, kde napadá stromy slabších dimenzí v předmýtním věku od 40. do 80. let. Na rozdíl od lýkožrouta smrkového tento severský nalétává do horních partií kmene a jeho požerky najdeme i na silnějších větvích. Z hlediska lesnické praxe jde o problematický druh, neboť ignoruje ležící lapáky. Zkrátka vůbec neosidluje pokácené dřevo, takže obrana proti němu je velmi obtížná.

Na tomto místě bych se ještě rád zmínil o dalším fenoménu poslední doby a tou je opětovné chřadnutí jedlí, které v poslední době prodělaly jakousi částečnou regeneraci²⁾. Na nich nám parazituje Lýkožrout jedlový - (Pityokteines curvidens), který napadá především staré, oslabené stromy a podobně jako L. severský osidluje nejprve horní partie stromu a odkud se šíří po kmeni směrem dolů. V obecním lese byl zjištěn v Pasíčce (103A11), na Křížovicku (101A12) a jeho další výskyt mi potvrdil i kolega hospodařící v soukromém lese.

jedlové dříví znehodnocené lýkožroutem

Bohužel, toto není radostné zjištění ale spíš starost o budoucnost Jedle bělokoré (Abies alba) jako takové. Staré jedle nám odchází doslova před očima, dorost ve věku 40 - 70 let prakticky chybí a přirozené zmlazení spolehlivě zlikviduje přemnožená spárkatá zvěř. Ta je problémem daleko horším než lýkožrout, neboť srnčí je ze své podstaty škůdcem primárním. V krátkosti vysvětlím, oč jde:

Vždycky a všude je nejprve příčina, potom následek. Rozumějme tomu tak, že kůrovci (t.j. následek) svojí činností pouze urychlují už dříve započatý rozpad lesa tím, že oslabenému stromu výrazně zkrátí období chřadnutí a proředěním porostu vytváří prostor k nastupující obnově. To je klasický druhý sled - kdo byl na vojně, ví o čem hovořím. Výhoda tady a teď je, že čerstvé kůrovcové dříví se dá ještě alespoň zčásti zpeněžit v pilařských sortimentech a zbytek pak využít třeba i na palivo. Takže, jakýsi zisk tady pořád je. Pokud se tedy nekoná vyloženě hmyzí kalamita, pohlížíme na lýkožrouta spíše jako na pomocnou sílu v lesním hospodářství, která se ovšem musí pečlivě hlídat a držet na uzdě.

Ne tak již zmíněná spárkatá zvěř³⁾ ( = jedna z příčin), která ničí sadbu i zmlazení prakticky od semenáčků. Čili, hned na startu je očekávaný výnos zničen a začíná kumulace nákladů v pěstební činnosti. Přežije-li pak sazenice období okusu, následuje hned éra vytloukání na kmínku a toto poškození bývá většinou pro stromek fatální. Jen pro ilustraci, jaké dříví pak nacházíme v probíraných porostech do 40-ti let věku.

nevratné poškození po vytloukání

Na obrázku vidíme zcela znehodnocenou nejcennější část kmene - oddenek. Na příčném řezu je dobře patrné, jak v mladém věku (cca. 5-7 let) došlo k poškození vodivých pletiv na obvodu kmene a to v takovém rozsahu, že i přes veškerou snahu nebyl strom schopen toto poranění zavalit nově přirůstajícím dřevem. Držel se statečně, nicméně toto období trvalého stresu bylo po dalších asi 20-ti letech nadobro ukončeno lýkožroutem severským a dřevorubecká pila už byla jenom ta příslovečná tečka za tímto neveselým příběhem.

Ale držme se tématu. O škodách zvěří už tu ostatně nejednou byla řeč, např. ve starším článku z roku 2009, takže bych tuto palčivou problematiku dále už raději nerozebíral. Shrnuto, situace je prostě taková, že i přes cílenou inklinaci k přírodě blízkému hospodaření, nelze v našich lesích (za současného stavu zvěře) dopěstovat v rozumném termínu odrostlé, zajištěné kultury listnatých dřevin, případně jedle, bez použití oplocení.

Čili tato aktuální kůrovcová paseka (viz. obr. níže), vzniklá po předčasném rozpadu monokulturní smrčiny 101C5 od počátku silně napadené kořenovníkem vrstevnatým, bude teď "ergo kladívko" několik roků oplocena.

paseka čeká na zalesnění

Zalesnění bude provedeno hercynskou směsí - tedy Bukem lesním - (Fagus sylvatica), smrkem a jedlí. V oplocení se počítá s pomístným náletem klenu, který bychom zde chtěli udržet jako cennější příměs a samozřejmě se vbrzku dostaví i poněkud problematický habr, dominantní dřevina rozhraní křížovických pastvin. Ale o tom vám poreferuji zase až někdy příště.

Petr Koukal

Poznámky:

1) Nápadná činnost datlovitých ptáků... zde především datel černý, žluna zelená a strakapoud velký. Datlík tříprstý (Picoides tridactylus) jako typický průvodce kůrovcových kalamit v NP Šumava v našich končinách zcela chybí.

2) Regenerace jedle... v posledních, řekněme dvaceti letech, bylo lze pozorovat celkové zlepšení vitality jedlových porostů. Zřejmě se jedná o reakci na rapidní snížení emisí v polistopadové éře, případně zde může hrát jistou roli i zvýšení průměrných teplot během vegetačního období.

3) Kniha Škody způsobované srnčí zvěří, Engesser Erwin, ISBN: 978-80-247-5479-6, r.v. 2015, nebo starší publikace od kolektivu českých autorů Ochrana lesa proti škodám zvěří SZN Praha, r.v. 1957., případně internet...