městys Doubravník

přeskočit úvod

Vážení hosté milí, navštívili jste nás v tuto chvíli,
proto vítáme Vás všechny sborem, pod tímto zeleným stromem.
Přejeme Vám všem ze srdce, zábavy hojné, milé velice.

Aby Vaše zábava ničím nebyla rušena či kalena, bude třeba, abychom Vás v krátkosti seznámili s předpisy, paragrafy a výstrahami, kterým třeba jest se přizpůsobiti, byste v konflikt s tresty a právy hodovými nevešli.

Dlužno též upozorniti Vás na skutečnost, že právo naše útrpné rozšířeno bylo o dva nové pacholky katovské, kteří již po dobu celého roku provádějí generální opravy zařízení katovského, zesilují špánunk housliček, skřipců a kol lámacích včetně ostatních vercajků k právu útrpnému potřebných. Pořízena byla též nová feldšmída.
Jmenovaní pomocníci našeho slavného kata městského dosáhli ve svém řemesle fortelu mimořádného i úspěchů mnohých a mohou se vykázati glejty hradních pánů z Brzoňova, Skalky, Propadlí a Hrádku kozího.

Potažmo budou zde citovány hlavní paragrafy hodové:

§ 1 nařizuje: Všechen zde pod májí sešlý lid budiž klidně a pokojně naslouchati a proti soudním výrokům nereptati.

§ 17 dále zakazuje: Jakékoliv prcání po městě našem konšelském se co nejpřísněji bude sledovati a z provozu tohoto za pomoci prvního stupně šponování na fungl novém kole trestáno bude. Aby nedošlo k omylům ve výkladu zákona a nařízení tohoto, týká se ďáblova vynálezu smrdutého a civilizaci ničícího stroje, zvaného automobil.

§ 103 žádá: Všichni domácí usedlíci, včetně nově kolonizovaných, jakož i chataři, jsou povinni svoje hosty řádně a mile uvítati, pokrmy hojnými a nejlepšími, jakož i moky chlazenými uctíti a ne jenom okraje pekáčů dáti jim olízati.

§112 dovoluje: Všem zde přítomným i dalším, u domácích krbů se nacházejícím, večer do všech prostor a komnat zdejších podniků zábavních, po řádném vstupného zaplacení vstupovati a rejů i frejů se zúčastňovati. Výjimka tohoto paragrafu se vztahuje na hampejzy, ratejny a taverny.

Jelikož zde není v silách soudního tribunálu Vám všechny paragrafy jakožto lidu prostému i vznešenému na vědomí dáti, dává se možnost, kdož by zájem projevil, nahlédnouti v lustrum v písárně obecního radhausu u obecního brčkopíska.

Obžalovaný beran, jenž naše okolí beztrestně sužoval, dosud žije, pomohla mu k tomu poslední amnestie. Dnes konečně najde odplaty a trestu.
Jeho činy byly všechny sepsány a samotným císařem Hampejzem 15. potvrzeny.

Kdybychom se při líčení omylem někoho dotknuli, prosíme, aby nám to předem odpustil a příště návštěvou nás zase poctil.

Tato obžaloba je datována dne 15. září 2019, vystavena z nařízení hraběte Čuriny, markraběte luhačovického, knížete z Hlaváčova a Bozínky, vévody z Honzovské a hraběte Érdeho z Blbštejna, majitele řádu Zeleného vola, pana Putýnky z Vinohradů. Dále obžaloba je parafována panem Prckem z Drahonína. Tento list je opatřen všemi pečetěmi od všech pánů, čímž platnosti nabývá a beran již předem hlavu pozbývá.

A nyní žádám zde, po městském právu, by předvedlo sem rušitele mravů.

Obžalovaný beran se narodil za panování císaře Jsemnemehlo v Kolébkách, vzdělání své zase nabyl po chlévkách. Příslušný jest do Mastnice, okres Pláňava, v místě rynku však ponejvíce zůstává. Matkou jeho byla první kurtizána z Hampejzu u Tří krasavic, Esmeralda Divoká, zvaná Čuribrína, otec neznámý, často měnící místo svého pobytu.

Rozumu je mdlého, povahy neobyčejně výbojné a naduté, zkrátka mírně řečeno chuligán, hrubián, rváč a povaleč. Brzy se stal postrachem celé obce, proto měl na něho každý z kopce. Když míru zločinů svých dovršil, detektivem Gandim chycen byl, aby trestní rejstřík, jak zde následuje, vyplnil. Na svých toulkách světem, šířil postrach všude, což mu za to k tíži přičteno zde bude.

1. soudce:
Jak v obžalobě hlavní stojí psáno,
bylo ve zdejším městečku vykonáno,
od posledního soudu zasedání,
mnoho zlých skutků, vražd a pomlouvání.

Pachatel známý celé veřejnosti,
byl včera chycen městskou hotovostí
a dřív než půlnoc zvedla otěže,
byl odsouzen a vsazen do věže.

Dnes odveden je na popravní místo
aby město konečně již bylo jisto,
že, až se všechno tady odbude,
víc nikdo pokoj rušit nebude.

2. soudce:
Ačkoliv už katům meč se svítí,
srdce moje s odsouzeným cítí.
Dovolte mi proto obhájiti klienta, jenž obhájen musí býti,
to, co čteno v obžalobě
může se stát v každé době,
nejen u beranů, ale též u lidí.

Justice je slepá, mnohdy nevidí,
že všechny tyto kousky, co jsou sepsány,
na beraní hlavu jsou jen sypány.
Jen se podívejte kolem dokola,
kdo našemu zraku odolá?
Beran je duše ubohá,
smilujte se nad ním, proboha!

Nechtějte si jednou trpce vyčítati,
že kat nevinného o hlavu zkrátí.
Nejlepší má srdce z ovčí havěti,
což dokázal jasně ve své závěti.
Považuji tedy za svou povinnost,
za berana žádat o milost!

1. soudce:
Zamítá se předem! Beran prolhaný,
chtěl by vinu svádět na naše občany.
Jako zvláštní milost se mu povoluje
přečíst na závěr soudu vše, co odkazuje.

2. soudce:
Předem se Vám omlouváme, naši milí hosti,
berana tu sice máme, je to s ním však k zlosti.

Včera beran, velký hříšník, dostal strach z popravy,
opil se on do němoty, tak jak káží mravy.

Dnes má hroznou kocovinu, a tak plný zloby
dobrovolně přede svědky, vzdal se obhajoby.

Teď si v jeho přítomnosti, vyslechněte lidé zlatí,
soupis zločinů pro které kat ho dnes o hlavu zkrátí.

---

Jestlipak jsou, milí hosti,
ještě mezi Vámi tací,
co dosud nenavštívili
naši místní restauraci?

Pokud ano, velká chyba!
Neplýtvejte časem víc
a vyrazte na náměstí
nevšedním zážitkům vstříc!

Okusíte tam za částky
v dnešní době komické,
bezesporu jedinečné
služby gastronomické!

Žel ani tahle oáza
bohulibých činností
nezůstala ušetřena
beranových zvrhlostí!

Teď, když zločinný ten skopec,
konečně už sedí v chládku,
můžem jeho řádění si
projít pěkně popořádku.

A hned na lavici svědků
pozvěme si směle,
z restaurantu samotného
pana majitele.

Pakliže ho někdo nezná,
vězte, milí hosti,
že je tenhle hoteliér
mužem mnoha ctností!

Za mlada nejprve prošel
řádkou nóbl podniků,
načež převzal pod patronát
doubravnickou putyku

a od těch dob celé roky
v potu tváře dře se,
by ji změnil v nejkrásnější
hostinec v okrese!

V obsluze i v konzumaci
alkoholu chlapec věru,
za ty roky zbudoval si
nedostižnou kariéru,
jen zlí jazykové tvrdí,
že se mu stále nedaří
udržet pořádek ve svém
plánovacím kalendáři!

To se potom občas stane -
a nijak zřídka to není -
že připraví zaměstnancům nečekané překvapení…

Tak před rokem, když v sobotu
o hodovém víkendu
pan vedoucí kontroloval
nasmlouvanou agendu,

nad zápisem v kalendáři
kroutí hlavou podrážděně:
"Co je tohle za nápady,
celej víkend v jedné pěně

a na hodovou neděli,
kdy je zrovna nejvíc dřiny,
ňákej trouba usmyslí si,
že mu budu dělat křtiny!"

Tak objednal na neděli
tenhle restauratér milý,
čerstvé maso na bifteky
a do lokálu posily,

načež křtiny pouští z hlavy
a hned do parku se vrací
vystavět tam na neděli
stanici občerstvovací.

Tak na svou cateringovou
tlupu povely tam hučí
když v tom náhle v kapse mobil
zlověstně se rozezvučí!

A v tu ránu z aparátu
už se line velice
vyděšené štěbetání
jeho mladé číšnice:

"Šéfe, já Vás nechci strašit,
jenom mám předtuchu zlou,
podezřelé osoby se
ve forhózu srocujou,
samá kvádra, samé róby
děcko v kočárku drndají,
tváří se dost nevrle a
dokola se po Vás ptají!

V hospodě mám tolik lidí,
že ani nemaj kde sedět,
tak si tak jen říkám, šéfe,
měla bych o něčem vědět?"

Možná už tušíte, co pan
vedoucí ztropil za botu,
že prohodil u termínu
křtin neděli za sobotu.

Dnes už možná hoteliér
konečně nám přizná zdali
jeho hosté oslavu křtin
ve stoje absolvovali

a namísto hodování
nad hovězím flákem
nemuseli ještě k tomu
za vděk vzít smažákem…

Každopádně od té doby
dobrý pozor už si dává,
aby vždycky, když nějakou
novou akci objednává,

zákazníky upozornil
by s ním pochopení měli
a den dopředu mu radši
termín akce připomněli…

Nežli na katův meč dojde,
dovolte mi, hosté milí,
u chudáka hostinského
zastavit se ještě chvíli!

Abyste snad nezískali
milný pocit, dámy, páni,
že se pokoušíme jenom
hanit jeho podnikání,

musíme Vám v tomhle našem
spravedlivém procesu,
povědět i pár pochvalných
vět na jeho adresu!

Mimo jiné příklad Vám teď
dáme, kterak není líný,
obstarávat do podniku
ty nejlepší suroviny…

Každá správná hospodyňka
učí se od malička,
že v kuchyni nikdy nesmí
chybět čerstvá vajíčka,

kuchař bez vajec - toť jako
houslista když smyčec ztratí!
A pro kuchyň v restaurantu
dvojnásob to vždycky platí!

Proto žádný div, že i náš
hostinský - neposeda
do své provozovny vejce
obstarává, kde se dá.

Jednou takhle mezi řečí
sousedce se svěřil s tím,
kolik času pravidelně
ztratí vajec sháněním!

Ta s pohledem chápajícím
ruku dá mu na rameno
a hned hlásí: "Nic se neboj od teď to je zařízeno!

Hned zítra máš tady, Slávku,
čerstvých vajec první dávku,
nebudeš už muset více
věčně remcat na slepice,
nehledej v tom žádné háčky,
koneckonců, my pošťačky
zkrátka máme svoje
utajené zdroje!"

A než hoteliér stihl
odpovědět, natotata
za sousedkou na náměstí
už se zabouchnula vrata…

K jejím slibům snad se chlapec
stavěl zprvu celkem vlažně,
každopádně, že pošťačky
je třeba brát vždycky vážně

pochopil hned nazítřek, když
před hospodou staletou,
zastavila modrá kára
s logem s žlutou trumpetou.

A jen co vítězoslavně
dáma kufr otevřela,
hoteliér s otevřenou
hubou řeč už ztratil zcela.

Tak tam beze slova zírá
jak dodávka modrozlatá,
od podlahy až po strop má vyskládaná vajec plata…

"Tak tady máš první várku,
je to z domácího chovu,
jenom ať se ti nezkazí,
za týden mě tu máš znovu…"

A tak díky rozhovoru
s touto činorodou ženou
kuchyň měl pak pan vedoucí
vejci řádně zásobenou,

jen těžko říct, zda vskutku míň
na slepice nadával,
když po celém Doubravníku
týden vejce rozdával…

No a ještě do třetice
dáme si tu práci
podívat se, jak to chodí
v místní restauraci.

Z předchozího povídání
každý jistě pochopil,
kolik provoz takového
zařízení vezme sil!

A můžem si přiznat směle
že o tom, zda majitele

čeká po pár letech práce
kterou málokdo ocení
dlouhá hospitalizace
v uzavřeném oddělení

nebližší psychiatrie
rozhoduje především
jakýže si vybuduje
spolupracovníků tým!

A můžem potvrdit, že šéf
doubravnické hospody,
nemá v tom ohledu věru
ke stížnostem důvody!

V lokále mu sekundují
dvě šikovné číšnice,
do své zodpovědné práce
zapálené velice.

Krom toho, že hostům plní
jejich touhy pivní,
jsou při práci mimořádně
iniciativní!

Během šichty využijí
každou volnou chvíli,
aby svoji provozovnu
nějak zvelebily.

Kupříkladu jednou tahle
energická dvojice
pustila se do úklidu
nápojové lednice.
Sklo dveří okenou leští,
prach a pavučiny metou
a flašky se sodovkami
rovnaj napřed etiketou.

Stoprocentní spokojenost
už jim jen kazí
na vnitřní straně ledničky
vrstva námrazy

"Já bych z toho nedělal
žádnou extra velkou vědu,
zkrátka chce to jen se zbavit
tam v rohu té hroudy ledu,

hned o dvě tři coca coly
více dovnitř můžem dát,
navíc ještě bez námrazy
lednička míň bude žrát!"

A tak v mžiku jedno z děvčat
z kuchyně se vrací,
v ruce třímá paličku a
nůž vykosťovací…

Stačila jen chvilka a pár
chirurgicky přesných seků
aby pan majitel dostal
intenzivní záchvat vzteku

z jedinečné scenérie
jíž se náhle svědkem stal,
když zrovna neplánovaně
do lokálu zavítal.

Kouká, jak tam u lednice
obě jeho pikolice

na proseknuté hadičky
vyděšeně čučí
ze kterých plyn chladící ven
se šuměním fučí…

A tak dodnes odkládají
dámy dýška do hrníčku,
jak tak svému chlebodárci
spoří na novou ledničku…
Možná, že se, milí hosti,
někteří z Vás ptají,
co s naší žalobou ty tři
story společného mají?

Jednoznačně musím nyní
vinit přítomného skopce,
za to jak poslední dobou
s restaurací jde to z kopce!

Neb on podle všech důkazů
z policejních protokolů,
u obsluhy způsobil tak
kladný postoj k alkoholu,

jeho vinou hoteliér
k pivu přilnul na mou věru
a dámský ensámbl našel
zalíbení v Bucaneru!

To pak není divu, že se
sem tam termíny spletou,
či chladící zařízení
zlikviduje mačetou…

§ zážitková gastronomie,
- nalej dvě na hostinského, tolik líto ho mi je…

---

A teď opravdu už dosti
všech hospodských orgií,
pojďme raděj věnovat se
chvilku zoologii!

Do letoška v Doubravníku
neměl nikdo ponětí,
že jen beran nemusí být
místní škodnou havětí,

po posledních zkušenostech
už však víme, lidé dobří,
co například za paseku
svedou přemnožení bobři!

Doposud nám ožírali
jenom porost kolem Svratky,
dneska už si nám však troufnou
pomalu až do zahrádky.

Lídra téhle bobří smečky
do našeho kraje
velká voda přišplouchla až
kdesi od Dunaje.

Spoustu názorných příkladů
dal nám od té doby,
že dřevo a kořalka jsou
jeho hlavní hobby,

a tak už několik roků
z Rakovce z potoční sluje
svými bláznivými kousky
celou ves terorizuje.

O jedné lednové noci
místo aby šel na kutě,
popustil zas z uzdy obě
neukojitelné chutě.

Ve výčepu u kořalky
až do zavíračky trůní
když vtom přepadne ho stesk po
čerstvého řeziva vůni.

Doklopýtal do své nory
pro ostrou rámovou pilu,
a s čelovkou na čele hned
přiložil své tlapy k dílu.

Rámovkou zuřivě máchá
lihový pot z něho valí
nežli statný jehličnan se
konečně už k zemi svalí

a hlodavec dřevomorný
po svém nočním tréninku
konečně si může dopřát
řádného odpočinku…

Ráno z toho potom byla
na náměstí mela,
když na farníky mířící
na mši do kostela

uprostřed parku čekalo
překvapení jako hrom:
vedle kašny se tam válí
skácený vánoční strom…

Za svůj dřevorubný výkon
bobří sameček,
byl prý pozván ke starostce
na kobereček,

z radhausu stran téhle jejich
schůzky proslýchá se taky,
že tam dostal, jak se patří,
nakopáno do kloaky

a dokonce šuškají si
některé samičky zdejší
že má chlapec od té doby
ocas ještě placatější…

§ posila zpod Tater
- nalej nám ještě dva kousky, na zpevnění jater!

---

Ať si kdo chce, co chce, říká,
jedna věc je jistá,
málokdo znamená v obci
tolik, co bagrista!

Na stavbě ho nenahradíš
a když na silnici vjede,
tak, když se mu zachce, už ho
nikdy nikdo nepředjede!

Navíc tady v Doubravníku
všichni dobře vědí,
že se tohle zaměstnání
celkem často dědí…

Také na Horním Rakovci
žije beran se synem,
co se spolu mnoho let už
střídaj' v bagru jediném.

Jelikož se v Doubravníku
furt jen někde něco staví,
oba dva šikovní hoši
práce mají až nad hlavy…

Beran se tím dlouho trápí:
"Tolik kšeftů? Pro dva chlapy?
Do našeho oddílu
potřebujem posilu!!!"

Tak aby rodinná firma
nedošla až k rozkladu,
beran synka zavolal si
na bojovou poradu!

"Synku od teď máš na triku
osud celého podniku,
jménem naší rodiny
dám ti úkol jediný,

nebudou to žádný muka,
zkrátka pořídíš mi vnuka!
Nekoukej tu na mě v šoku
máš na to třičtvrtě roku…"

A že náš mladý bagrista
otci vzdoruje jen zřídka,
brzy jeho slečnu čeká
první lékařská prohlídka!

To pak vždycky u beranů
byla sláva veliká,
když na každém ultrazvuku
doktor našel pindíka…

Tak beran o snachu celé
těhotenství pečuje
a modrá bodýčka s bagry
dennodenně kupuje.

A před týdnem konečně už
nastala ta slavná chvíle,
kdy na svět prvně vykouklo
beranovo vnouče milé,

které celé rodině hned
překvapení připravilo,
i když podle doktorů vše
totiž na svém místě bylo,

šťastný tatík jaksi mezi
nožkami nenachází,
to, co vždycky motoristům
pod volantem zavazí…

Tak ten malý bagrista, jen
co spatřil světlo světa,
od rodičů překvapených
dostal jméno Alžběta

A jeho dědovi hlavou
úvahy divoké plavou,

Zda od bagru klíčky měl by
pověsit už na háček,
a komu teď asi udá
pytel modrých dupaček?

§ i gynekolog někdy mine!
- Naleješ? No jakpak by ne…

---

Každý rok Vám povídáme,
milé dámy, milí páni,
jaká rizika že skýtá
zalíbení v cestování.

Také letos jeden smutný
příklad nad ostatními ční
toho, co za nebezpečí
skýtaj toulky zahraniční

a jak bývá zvykem, tenhle
příběh se Váže
na sluníčkem rozpálené
Jadranské pláže…

Na Rakovci také jeden
beran se svou krásnou ženou
každé léto vyráží na
pravidelnou dovolenou.

Dobře pochopil, že pozdním
záchvěvům manželské lásky
vcelku svědčí mořská voda
a rozpálené oblázky,

a proto se pravidelně
zkraje srpna navrací
vždycky na svou oblíbenou
chorvatskou destinaci.

Jelikož už za ty roky
žádný začátečník není
a dobře zná slabá místa
přímořského občerstvení,

z vlastních zásob zodpovědně
beran dohání
mezery v místních podniků
zásobování.

Proto také letos, když ta
slavná chvíle nastane,
kdy beran s chotí vyráží
směrem na Pakoštáne

v kufru jeho škodovky si
trůní všeho všudy
černohorské jedenáctky
čtyři plné sudy…

A tak krátce po příjezdu
beran hned svých dětí matku
na nejbližší volné pláži
uložil na karimatku

a zatímco v myšlenkách už
chmelový nektar mu pění,
bez meškání chvátá k chatce
k výčepnímu zařízení.

Bohužel hnedle na první
sklenku rezavého moku
beran zírá se známkami
těžko skrývaného šoku!

To z pípy namísto svěží
tekutiny se valí
zakalený proud, jež silný
splaškový odér halí…

Jelikož je za ty roky
vycvičený velice
při žádné příležitosti
nepodléhat panice,

bez meškání z půllitru hned
vylil tuhle kalnou břečku
a s žádostivým výrazem
narazil hned další bečku.

Nyní přijde nejsmutnější
část našeho povídání,
co totiž následovalo,
do očí mi slzy vhání:

když z druhého sudu také
teče kalná voda,
beranovi smutkem silně
u srdce už bodá,

u třetího v oku slzu
zamáčk' ještě skrytě,
u čtvrtého bez okolků
pláče jako dítě…

Tak tam sedí u výčepu
a uslzeně se dívá,
na čtyři plechové sudy
plné zkvašeného piva…

A tak musel celý týden
beran ubožáček
depresi utápět v kastlu
teplých Karlovaček…

§ smutná rekreace,
- honem nalej a zkontroluj datum expirace…

---

Každý z nás tu asi tuší,
že je v dnešní době klika,
přitáhnout si do chalupy
šikovného řemesníka.

Kdo má zdravé ruce, nohy
a roboty se nebojí
toho dneska zákazníci
nenechají na pokoji!

Také beran - elektrikář
je tak zavalený prací,
že už i poslední zbytky
svobodného času ztrácí

a jak kovářova klisna
doma bosá chodívá,
taky on má v hospodářství
resty, kam se podívá.

Že mu žena zatím ještě
nevzala od domu klíče,
je jen tím, že po ruce má
bratra - ochotného dříče,

který s radostí kdykoliv
korunu si přivydělá,
a tak mu, vždy když je třeba
doma brigádníka dělá.

Ani letos nebyl proti,
když se beran se svou chotí
vypravil na zaslouženou
zahraniční dovolenou,

za drobnou úplatu a pro
blaho celé rodiny,
oddřít mu tam nějaké ty
brigádnické hodiny.

To náš beran poručil mu
s patřičným důrazem v hlase
podlahu zaizolovat
u baráku na terase.

"Do betonu tam člověče
už patnáct let voda teče,
však je popraskaný celý,
za rok bude po pr… po něm!

"Tu máš kýbl děsně drahé,
lepenky asfaltové,
až se příští týden vrátím,
ať už to máš hotové!"

A tak hnedka druhý den už
bratr - dáreček,
do té asfaltové břečky
vnořil váleček

a začal svým osobitým
tempem legračním,
věnovat se přiděleným
pracím sanačním.

S natírám tenhle fachman
věru záležet si dal,
ještě kýbl lepenky si
na bratra v obchodě vzal,

a tak, když z cest potom beran
doma objevil se znova
na terase už se leskne
krásná vrstva asfaltová

V tu ránu, co bratr jal se
dílo své mu předvádět,
začal beran na mou věru
neskutečně vyvádět!

Nedivte se, milí hosté,
ono je to celkem prosté
dříč ten si v tom kalupu
zkrátka spletl chalupu

a asfalt místo u domu
nebožky matičky,
napatlal u beranů na
zánovní dlaždičky

a ještě se podivoval,
když mu jeho bratr v ráži
za ty natěračské práce
odmítl vyplatit gáži…

§ asfalt, ten se neztratí
- nalej honem ještě prcka, starostka to zaplatí!

---

Jedno moudré rčení zní, že
volové zůstanou voly,
i kdyby vyštudovali
třeba tři vysoké školy

a kde není shůry dáno,
nula pojde od nuly,
i když jméno ze všech stran máš
ověnčené tituly.

Žádný div, že u nás ve vsi
máme taky na triku,
mimořádně zajímavou
skvadru akademiků.

Mezi nimi jeden půdní
biolog v Doubravníku je,
co hodový ortel celkem
pravidelně zásobuje.

Časté vědecké úspěchy
jeho vždy jen sotva skryjí,
následky těch bezpočetných
společenských lapálií…

Kdo to zažil, potvrdí Vám,
jaká je panečku klika
míti doma za manžela
vědeckého pracovníka!

Život vědců a tasemnic
podobný je z mnoha stránek,
prakticky jsou stále v řiti
jen jim občas vyjde článek…

K přežití s takovým chlapem
jedna jediná je šance:
nekonečná trpělivost
a bezbřehá tolerance…

Však i manželka tohoto
berana přírodozpytce,
při všech jeho alotriích
zřídka sahá po výčitce.

Její talent zůstat vůči
jeho fópá stále chladnou,
ale jednou na nákupech
prošel zkouškou mimořádnou!

To milá ženština od své
maminky a táty,
dostala za úkol sehnat
substrát na muškáty.

Tak odpoledne v Bauhausu
vzadu v zahradnické sekci
dostal beran od manželky
sám z trpělivosti lekci!

Už se vidí v Doubravníku
na náměstí u půllitru,
ale žena nerozhodně
šourá se od pytle k pytlu,

u každého zodpovědně
kompozici studuje,
přes obal pečlivě ručkou
konzistenci testuje…

Když konečně pohár jeho
tolerance přetekl,
zpoza regálu na svoji
váhavou choť vyštěkl:

"Prosímtě, nad čím tu dumáš,
lapni první pytel - tu máš,
substrát nebo rašelina
je to všecko jenom hlína,

věru je to velká klika,
že máš s sebou odborníka,
jinak v tomhle kvartálu
nic nevybereš z regálu…"

A tak půdař, za svých vlastních
razantních vět dozvuku,
odnesl si první pytel,
co mu padl pod ruku.

Cestou z obchodu se beran
ještě podle plánu,
zakoupený pytel stavil
odevzdat u tchánů…

Mezi dveřmi pytel předal
matce svojí drahé ženy,
v tu ránu jej překvapil však
její pohled ublížený,

ve kterém se navíc ještě
objevily brzy
stařenky té milované
opravdické slzy!

Až v tu chvíli přišla tahle
hvězda vědeckého světa,
na to, proč vlastně na zboží
přidává se etiketa,

chudák beran nevšiml si
totiž do té doby,
že z regálu vybral zrovna
zeminu na hroby…

§ mezigenerační ostuda,
- nalej něco na zklidnění vidím z toho doruda…

---

Musím ale na mou věru
přiznat, že se mi moc nechce,
by manželka toho pána
vyšla z toho takhle lehce,

proto nyní spravedlivě
zmiňme i příběh jiný,
který ukáže, že sama
také není bez viny…

Ať si kdo chce, co chce, říká,
každý s dobrým úsudkem
potvrdí, že pravá láska
prochází vždy žaludkem,

a absence jediného
večerního chodu
může ve výsledku občas
vést málem k rozvodu…

Pro berana totiž není
pravých vánočních svátků
bez kapra na Štědrý večer
a z erteplí salátku!

Tak jeho choť rok co rok si
raděj dobrý pozor dává
a menu štědrovečerní
úzkostlivě zachovává.

Letos však si dáma řekla:
"To je přece na houby,
nebudu půl Štědrého dne
zase trávit u trouby!"

Navíc ještě budem hostit
i budoucí snachu,
nehodlám se děsit žádných
kulinářských krachů,

můžu taky, herdek, jednou
ušetřit si práci,
kapry obalit si nechám
v Brně v restauraci…

A tak na Štědrý den místo
trápení u sporáku
kochá se vánočním Brnem
v ruce s hrnkem svařáku

a zatímco sama bloumá
po zasněženém měste
berana vyslala zatím
vstříc synkově nevěstě.

Odpoledne vyzvedla si
v restauraci secesní
porce kapra v trojobalu,
salát delikatesní,

vše pečlivě naskládala
do tašky igelitové,
u pokladny objednávky
zaplatila za hotové

a už si tramvají kvapí
ve vánočním mrazu
na místo s manželem předem
sjednaného srazu…

Tam však hned jak dáma milá
z tramvaje ven vystoupila
vyděšeně do všech stran
hledí s hubou dokořán…

Dodnes různé zdroje přou se,
jak ta nehoda se stala,
jestli paní ve voze snad
s někým jen se zakecala,

každopádně všechny verze
shodují se jedině
v tom, že igelitku s jídlem
zapomněla v šalině…

Tak beran po vyslechnutí
zoufalého hovoru
ve své žluté fábce předved
jízdu jako z hororu,

však zlí jazykové tvrdí,
že dokonce střih si věru
několik dosti hazardních
kilometrů v protisměru,

při kterých si sám o sobě
vyslech drsnou velice
živou dopravní relaci
o pirátu silnice…

Přes veškerou snahu ale
ve svém žlutém střepu
inkriminovanou tramvaj
dostihl až v depu

a tam ve vagónu jenom
smutně oči klopí,
pod sedadlo, kde po tašce
není ani stopy…

Neplánovaně snad tehdy
beranova žena ovce,
na Štědrý den pohostila
neznámého bezdomovce,

každopádně cestou domů
s mírnými známkami studu
náhradní večeři briskně
obstarala ve fastfoodu…

§ však aspoň nespolknou kost
- nalej nám dva další prcky, jen tak pro radost

---

Než berana nestoudného
konečně už vezme ďas,
v hospodě jsme začínali,
tak v ní pojďme skončit zas…

Tak na závěr povíme Vám
příhodu jedné číšnice,
kterou nenadále trefil
amorův šíp do zadnice!

Ač se zdá, že v jistém věku
stává se už zřídka,
že by se mohly člověku
zapalovat lýtka,

právě tahle osoba nám
pěkný příklad dává,
že je láska nenáročná
a nevybíravá…

Jeden přespolní nápadník
už pěkných pár neděl
žádostivým pohledem
totiž na ni hleděl

a asi čtrnáct dnů zpátky
konečně to slečna vzdala
a s amantem neodbytným
přecejen si rande dala.

Kdo ji zná, tomu už ani
nepřijde snad zvláštní,
že se děvče rozhodlo dát
průchod svojí vášni

na místě pro romantické
schůzky nezvyklé trochu,
abych byl konkrétní zcela:
v Drahoníně na čochu!

Tak v pátečním podvečeru
jen co slečna milá
na svých svátečních riflích si
puky přežehlila,

už se v taxíku trmácí
do drahonínského kopce,
zvědavá na výkon toho
zamilovaného skopce…

Mimořádná smůla ta je,
že se těm dvěma hned zkraje
jejich dostaveníčko
z rukou vymklo maličko…

Počáteční nervozitu
není totiž zcela,
vhodné řešit hned ze startu
lahví Bucaněra,

to se totiž celkem snadno
může potom státi,
že se erotické pnutí
vcelku rychle ztratí…

Když už nic, musíme uznat
že ti romantici zralí,
ten večer si spolu aspoň
jak se patří zachlastali.

Když v brzkou hodinu ranní
se pak tahle diva,
do svého pokojíčku nad
hospodou dobývá,

v jejím stavu až takovým překvapením asi není,
že prý značně poničila
bytu vybavení.

Navíc si před ulehnutím
udivená vcelku,
všimla, že někde po cestě
ztratila kabelku

a tak ještě na chviličku
od spánku si dala pauzu
a oděna celkem spoře
slezla zpátky do forhauzu…

Tam konečně únava však
přemohla ji zcela,
a tak z toho potom byla
ráno vcelku mela

A možná jí také vzalo
kus profesní prestiže,
když ji první hosté našli
na lavičce v negližé…

Toto smutné povídání
dáváme teď, milí hosti,
za vinu jen a jedině
beranově stydlivosti!

Neb celá ta tragédie
důsledkem je toho, že
tuhle naši dračici vzal
na čoch místo do lože…

§ ve dvou chutná nejvíce,
- tak nám ještě, ty pacholku, podej dvě slivovice!

---

obžaloba:
Tím končíme lidé zlatí, s našimi to zločiny,
kterých je tady přítomný beran viník jediný.
Proto stačí, co jste slyšeli,
co on spáchal, za rok necelý.

Všichni vidíme, jak v krátké chvíli,
beranovi zločiny se hromadily.
Odsuzujeme ho proto jednomyslně k trestu smrti
naším dvorním majestátem.

obhajoba:
Než však svůj život skončí,
v následujícím testamentu odporoučí:

• hostinskému, co termíny si plete, odkazuje svou mast proti skleróze, aby oslavence zase nehostil ve forhóze!
• dealerce vajec beran odporoučí hrst chlupů ze hřbetu, aby nemuselo zase půl vsi baštit omeletu!
• čísnici, co likviduje chladničky, odkazuje beran svůj pyj maličký, by si místo gruntování našla lepší koníčky!
• bobrovi, co vánoční strom kácí, odkazuje beran svoje kopyta, ať už na nich honem zpátky až pod Tatry klopýtá!
• tomu, co modrý pokoj musí líčit na růžovo, připadne teď ze závěti ucho beranovo, aby doktorům už příště neuvěřil ani slovo!
• tomu, co zkažené pivo k Jadranu si vozí, odkazuje beran svoje pysky, by chorvatským výčepním zasnezvyšoval zisky!
• tomu, co bratrovi asfalt patlá na dlažbu odkazuje kousek svého pytlíka, by se příště lépe koukl, kam že voda zatíká!
• vědci beran odporoučí svoji slezinu, by zas tchýni nekupoval hřbitovní hlínu!
• té, co náhradní štědrou večeři nakupuje v bufetu, odkazuje beran svoji kotletu!
• jejímu manželovi, který šalinu v protisměru honí, odporoučí beran svoje žíly, aby v rádiu s ním zase celé Brno nestrašili!
• stydlivému nápadníkovi odkazuje beran žlázu svoji, ať hospodskou kromě chlastu i jinak nám uspokojí!
• svůj jazyk odporoučí starým drbnám, které si svůj sedrali, když o cizí věci se staraly
• radním, kteří letos hody uspořádali a berana tady tak ostouzeli, odporoučí jen špatné části svého těla, aby z toho zase byla pěkná mela
• a pánům muzikantům odporoučí svůj ohon, aby mu zatroubili o pardón

Pardón, pardón !!!

za sepsání děkujeme Ing. Petru Sedláčkovi Ph.D.

Pro pamětníky:

Ortel 2004 | Ortel 2005 | Ortel 2006 | Ortel 2007 | Ortel 2008 | Ortel 2009 | Ortel 2010 | Ortel 2011 | Ortel 2012 | Ortel 2013 | Ortel 2014 | Ortel 2015 | Ortel 2016 | Ortel 2017 | Ortel 2018